Nadšení z výuky v L.A.

Článek napsán během dvouměsíčního studijního pobytu na USC (University of Southern California)


Už druhý měsíc mám to štěstí navštěvovat přednášky v oddělení biokineziologie a fyzioterapie na UPC (University of Southern California). Štěstí proto, že se výuka odehrává podle mých představ o aktivitě studentů. V Sullivan Center, kde se přednášky pro studenty třetího ročníku fyzioterapie konají, je 8 kulatých stolů, každý pro šestici studentů. Na 48 studentů jsou obvykle tři učitelé, někdy i více. Každý student má svůj počítač, kam si ukládá výsledky společné práce. Viděl jsem jen dvakrát, že by si někdo psal něco na papír. Každý stůl má u sebe promítací plátno, kam se zobrazují zápisky studentů. Centrální plátno je v čele učebny, která má stěny opatřeny nátěrem, na který se píší poznámky.

Výuka je spíše diskusí. Začíná vždy testem s cca 10 otázkami. Nad výsledky se posléze vede diskuse a na centrální tabuli je vidět nejen správné řešení, ale také kolik procent odpovědí bylo správně. Test trvá maximálně půl hodiny, pak studenti dostanou úkol (zadání - např. bolesti bederní páteře nebo ramen) a ten řeší. Mají k disposici výukové materiály na síti univerzity, ale mohou použít cokoliv. Mezi studenty chodí učitelé a občas se ptají, jak k řešení úkolu došlo. Postupně se probírají odpovědi jednotlivých stolů dohromady.

Výuka je vlastně nacházením správného řešení a diskusí. Učitel buď konkrétně někoho vyvolá, nebo se zeptá všech a zvednutím ruky se student přihlásí do diskuse. To je hlavní výukový moment. Učitel musí citlivě odpovědi hodnotit tak, aby se studenti co nejvíce hlásili. V tom vidím velký přínos, protože diskuse je nenahraditelná. Předkládání poznatků učitelem a pasivní účast posluchačů je méně účinná hlavně proto, že učení při diskusi je efektivnější a probíhá při výuce. Doma se samozřejmě také můžete hodně naučit, ale tam většinou nemůžete porovnávat názory. Přemýšlení a diskuse, v době, kdy jsme informacemi zahlceni, je nenahraditelné.

Nic není náhoda. Ani to, že v těchto dnech se rozhodli Finové k výuce podobným způsobem, který v článku popisuji, k výuce diskusí. Stačí se podívat na Novinky.cz a zjistíte, že na středních školách se připravuje zrušení klasických předmětů. Výuka se bude odehrávat v diskusních skupinách. Líbí se mi také otázka, kterou si žák klade - "proč zrovna tohle musím umět". To neznamená neznalost, jen odstranění zbytečného biflování mnoha údajů. V době, kdy máme díky internetu k dispozici skoro všichni všechno, je vhodné se učit, jak s přebytkem poznatků (informací?) pracovat. Proto fandím diskusím, protože se tím učíme logice a dobrání se podstaty věcí.