Psychologická anabolizace

Předkládám původní materiál, který byl upraven pro časopis Muscle & Fitness, kde v roce 1994 vyšel jako článek stejným názvem.

Úvod
Mnoho lidí uznává důležitost psychologie při sportovní přípravě, ale když mají sami tento obor využít, jsou často na rozpacích. Podobně jsem na tom byl i já, když jsem hledal cesty zkvalitnění mé přípravy na vrcholové soutěže. Nic na tom neměnil fakt, že jsem se o psychologii poměrně dost zajímal (dokonce jsem studoval dálkově obor psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy). Konkrétní využití jsem byl schopen uplatnit pouze v relaxaci či v modelovém tréninku před závodem. K širšímu uplatnění psychologických metod jsem se dostal až při spolupráci s laboratoří psychologie ve Výzkumném ústavu tělovýchovném a později při práci v soukromé společnosti NTM.

Věřte víc sobě
Když jsem při přípravě na mistrovství světa v roce 1979 hledal cesty, jak být dobře připraven, padl mi do oka článek tehdejšího špičkového profesionála (F. Zane, Mr. Olympia) o jeho experimentech s tryptofanem. Tehdy se ještě nehovořilo o nebezpečí této aminokyseliny. Zane popisoval pouze kladné vlivy: na barevnost snů, na jejich hloubku, na prohloubení fáze spánku REM, v níž dochází ke zvýšené anabolizaci. Netušil jsem tehdy,že se tyto jevy dají vyvolat bez chemických doplňků výživy. O tom jsem se dozvěděl 10 let po Zaneových experimentech, když jsme s Olegem Mazurovem nejprve na sobě, pak na několika stagnujících kulturistech zjistili, že pomocí psychologických metod lze vyvolat anabolizaci podobnou té, kterou popisoval profesionál. Pak jsme tuto metodu, kterou nazýváme psychologickou anabolizací, použili ještě několikrát, dokonce u těch, kteří se připravovali na mezinárodní soutěže (během přípravy na ME a MS masters 1992). Psychologická anabolizace vychází z obrovského lidského potenciálu, z možností, které máme všichni. Některým z nás se podaří uvolnit energii, která v nás dříme o trošku více,než ostatním. Jiní - hlavně pak díky tomu, že si nevěří, nebo nevěří, že to je vůbec možné, se vůbec o práci se sebou samým nesnaží. Ano, je to práce, nestačí otevřít tubu a spolknout tabletku a čekat na její avizovaný zázračný vliv, nebo namixovat prášek a vypít. Musíte pracovat se sebou samým a to dá někdy dost práce.

Podstata psychologické anabolizace
Psychologická anabolizace (PA) vychází z psychofyziologických procesů, které se dějí v době tréninku a po něm. Při tréninku se díky štěpení látek (katabolickým procesům) vytvoří ve svalech deficit energetických a stavebních látek, tedy sacharidů a bílkovin. Intenzita jejich doplňování záleží samozřejmě na velikosti jejich vyčerpání, na jejich zásobách v játrech a krevním řečišti, na trénovanosti atd. Velký vliv na intenzitu a velikost doplňování a přeplňování látek (superkompenzaci) má hladina hormonů, hlavně testosteronu a růstového hormonu. Strategie velké části závodníků spočívá v dodávání externě vyrobených nebo chemické stimulaci vlastních hormonů. Organismus si na substituci zvykne, snižuje přirozenou produkci a po vysazení chemických dodatků výživy trvá nějakou dobu, než se vrátí k dřívějšímu stavu tvorby a využití vlastních hormonů. Metoda psychologické anabolizace spočívá ve stimulaci vlastních hormonů během superkompenzační fáze. Je to vytvoření podmínek k maximální produkci vlastních hormonů bez chemické podpory.
Cvičící se uvede po tréninku do takového psychického stavu, v němž dochází k zaměření mysli na svaly, které byly trénovány. K těmto svalům proudí ve zvýšené míře informace, podobně jako při ideomotorickém tréninku. Proudí sem také ve zvýšené míře látky vyvolávající obnovu zničených tkání a superkompenzaci. Zároveň dochází k relaxaci celého těla, k odpoutání mysli od všeho, co s pracujícími svaly nemá nic společného. Provedení PA nastupuje cca 1 hodinu po tréninku, tedy v době intenzívní obnovy látek, kdy se katabolické děje (potréninkové "doběhnutí" katabolismu) přeměnily v děje anabolické.K tomu je třeba vytvořit podmínky.

Provedení psychologické anabolizace
Po tréninku doplňte minerální látky a energii, nejlépe pomocí různě rychlých sacharidů ( jednoduché, maltodextríny a polysacharidy), event. malého množství lehce stravitelných bílkovin. To se může uskutečnit ve dvou dávkách a to ihned po tréninku (slabší roztok, víc vody) a asi po půl hodině. Poté se uložte do pohodlné polohy v klidném prostředí, nejlépe v lehu v místnosti, kde není přílišné světlo a velký hluk (běžný šum ulice nevadí). Zajistěte si pohodlí, jak je to při relaxacích zvykem (aby vás nic netlačilo, aby vám nebyla zima, ale ani přílišné teplo a pod.). Nejprve se uklidněte tak, že se zaměříte na své dýchání a budete - jaksi nezúčastněně - pozorovat jak vdechujete a vydechujete: jak jde vzduch nosními dírkami do plic a ven.To trvá zhruba 20 vdechů a výdechů. Pak si budete představovat celý trénink, jak jste ho před hodinou odcvičili. Důležité je představovat si práci svalů, ne sebe jak chodíte po posilovně. Každé opakování v tom čase, jak jste je odcvičili, každou sérii, každý cvik, včetně přestávek, rozcvičení i závěrečného strečinku. Takže PA by měla trvat téměř stejně dlouho, jako trénink (pro ty z vás, kteří chtějí dělat odporné pozorování bude zajímavé porovnat skutečnou délku tréninku s délkou PA). Ještě několik minut po PA zůstanete v poloze, která je typická pro váš spánek, přičemž nevadí, když na 10 - 15 minut usnete.