Konference TONUS 2011
24. - 25. 9. 2011, Praha 6

Pro instruktory fitness, fyzioterapeuty, učitele TV, lékaře, ale také pro cvičence a všechny ostatní, kteří se zajímají o to, jak správně posilovat, cvičit a jak podpořit své zdraví i mimo cvičení.

Reportáž o konferenci

Reportáž byla převzata s laskavým dovolením autora ze serveru Fyzioterapeuti.cz

Dva světy, dvě odlišné odbornosti, nátury, motivy, zkušenosti.

Obrovské praktické rozdíly obou světů se dají při troše vůle překonat. Myšlenkově už lze hovořit o kompromisech a schopnosti domluvit se. A pokud jde o předmět zkoumání a zájmu, jsme už na jedné lodi. Pohyb lidského těla je sice neuvěřitelně variabilní, ale je jeden. Dalo by se říci, že se zástupci obou odvětví domluví nejlépe nad tělem, jež sice označují zásadně odlišně (pacient/klient), ale pohyby, které tělo reprodukuje, chápou analogicky a leckdy bývají sami překvapeni kolik společných styčných ploch nacházejí.

Otázkou je, zda mají instruktoři fitness, fyzioterapeuti a další členové RHB týmu ke komunikaci a spolupráci příležitosti. Pokud je nemají, nemá ani návazná rehabilitace šanci. Ucelenou RHB, v pojetí svého otce profesora Pfeiffera, totiž může nevhodným zásahem nebo i pouhou zbrklou informací zhatit kterýkoliv člen týmu. Stačí, aby pacient ztratil motivaci ke zdravotnímu cvičení, kterou v něm tým cíleně probouzí a dlouhodobě pěstuje. Snadno ji může poškodit nekolegiální odsouzení zvoleného postupu nebo i novátorský léčitelský "zázrak", odvádějící pacientovu pozornost a motivaci. Čím vzdálenější pohled a přístup, tím větší riziko odklonu pacienta od týmové RHB. Řada zdravotníků bohužel řeší tento problém tím, že pacientovi paušálně zakáží péči kohokoliv, koho neznají. I v samotném zdravotnictví občas zrazuje lékař pacienta od vhodné péče fyzioterapeuta pro malé povědomí o jeho práci. Přirozená a kolegiálnější je přitom komunikace, snaha o odstranění překážek bránících potřebné návaznosti rehabilitace. Jde o cestu náročnější na čas, odborné povědomí, úsilí a hlavně porozumění. Proto je nutné hledat cesty spojování sil jednotlivých odborníků, kteří mohou jedině společně nabídnout multidisciplinární a tedy i nejlepší rehabilitaci.

V tomto smyslu je naprosto převratnou událostí konference, která po ročních přípravách proběhla k oslavě dvaceti let existence školícího zařízení TONUS. Ve dvou dnech proběhl nevídaný happening propojující svět fitness, fyzioterapie,medicínské rehabilitace a dokonce i přírodního lékařství a Tai-chi. Kromě vysoce erudovaných přednášek se organizátorům podařila věc mezi konferencemi ještě méně vídaná. Celý druhý den byl věnován praxi v tělocvičně a pod širým nebem, kdy si všichni účastníci mohli nabyté informace zkonfrontovat s vlastními pocity při specifickém cvičení vycházejícím z vývojové kineziologie, nejmoderněji používaných fyzioterapeutických postupů i cvičení s několikatisíciletou tradicí.

Největší zastoupení měla na konferenci Motolská rehabilitace, což je pochopitelné, vzhledem k tomu že zde působí i zakladatel školy TONUS PaedDr.Petr Tlapák, CSc. Ze stejné kliniky pak charisma teoretické části obohatil svým nadhledem zejména primář Doc.MUDr.Jiří Radvanský, CSc., dále pak MUDr.Kryštof Slabý, Mgr.Petr Bitnar a Mgr.Zdeněk Čech, který se lektorsky významně podílel i na druhém praktickém dni. Z ostatních nelze opomenout: Doc.MUDr.Miroslava Tichého, CSc. a jeho pojetí kloubních vzorců, vycházející z dlouhých anatomických zkušeností. RNDr.Pavla Hulvu, Ph.D, otevírajícího celou konferenci velmi zajímavými fylogenetickými souvislostmi vývoje pohybového aparátu. PaedDr. Pavla Švejcara, s jeho obsáhlou teorií uplatnění modelů tenzegritu a hydrobagu v práci fyzioterapeuta. PaedDr.Antonína Kodeta, ND, přírodního lékaře praktikujícího v severní Americe, který jde obdobně jako náš MUDr.Jan Hnízdil pod povrch konvenční medicíny a tepe mnohé nelogické principy jejího nastavení, se snahou otevírat oči nejen pacientům, ale i kolegům. Den uzavírali Petr Gažák s alternativním pohledem léčení nemocí a MUDr.Hubert Čížek s pohledem stran čínské medicíny.

Na konferenci přednášeli

Mgr. Petr Bitnar
Mgr. Zdeněk Čech
MUDr. Hubert Čížek
Petr Gažák
RNDr. Pavel Hulva, PhD.
PaedDr. Antonín Kodet, ND
doc. MUDr. Jiří Radvanský, CSc.
PaedDr. Pavel Švejcar
doc. MUDr. Miroslav Tichý, CSc.
PaedDr. Petr Tlapák, CSc.


Obsahy přednášek

Mgr. Petr Bitnar
Vztahy mezi vnitřními orgány a pohybovým systémem
(podrobný obsah)
Ačkoliv je problematika vztahů mezi pohybovým systémem obecně známá (viscerovertebrální vztahy), pohled na ni není zcela ucelen a často se pohybuje spíše v mezích filosofie (tzv. „východní medicína“), přičemž pro pohled „západního“ člověka často chybí tzv. objektivní důkazy o propojení mezi systémem lokomočním (a kožním) a interním. Cílem této přednášky je popsat a sjednotit tyto vztahy z pohledu „západní medicíny“ a podat dílčí objektivní důkazy a empirické zkušenosti o velmi úzkém vztahu mezi funkcemi systému interního a lokomočního. Tyto vztahy zkoumáme zejména u funkčních poruch horní části trávicího traktu (jícen, žaludek, popř. duodenum) a pro objektivizaci využíváme semiinvazivního funkčního vyšetření vysokorozlišovacím manometrem (HRM - high resolution manometry). V přednášce budou prezentovány předběžné výsledky tohoto zkoumání, ale také nebudou opomenuty další klinické nálezy v oblasti pohybového aparátu u pacientů s funkčními poruchami trávicího traktu. Vazby mezi systémem interním a lokomočním jsou reciproční, a tak se dysfunkce jednoho systému projevuje změnami funkcí systému druhého. Tento fakt je pak zásadní pro diferenciální diagnostiku i léčbu těchto dvou pouze zdánlivě oddělených tělesných systémů.
Mgr. Zdeněk Čech
Význam fasciálních tkání a jejich úloha v chronizaci myofasciální bolesti
(podrobný obsah)
V prostředí české (a slovenské) moderní fyzioterapie je kladen důraz na význam svalové funkce. Zejména poslední dvě desetiletí akcentujeme především intermuskulární koordinační vztahy. Naopak velmi podceňována bývá úloha fasciálních tkání, které jsou vnímány pouze jako pasivní podpůrné struktury. Ty v tomto náhledu musí být protažlivé, posunlivé ve všech směrech, „aby pohyb (pouze) neomezovaly“. Smyslem příspěvku bude ukázat, že takovéto přehlížení svého významu si fasciální tkáně nezaslouží. V souladu s komprehensivní terminologií doporučenou závěry 1th Fascia Research Congress bude v příspěvku používáno termínu „fasciální tkáně“ jako souhrnného označení pro veškerou vazivovou tkáň. Zahrnuje tedy řadu anatomicky definovaných struktur jako např. povrchové fascie, septa, ligamenta, endomysium, perineurium, viscerální membrány, aponeurózy, retinaculae, kloubní pouzdra a pouzdra vnitřních orgánů. Z hlediska buněčné i tkáňové architektoniky tvoří fasciální tkáně vzájemně provázanou celotělovou kontinuální 3D síť, která vykazuje určitý stupeň předpětí (tensegrity structure). Její morfologie se přizpůsobuje tenznímu zatížení a v různých časových řádech mění své viskoelastické vlastnosti. Bude poukázáno na zásadní fakt, že fasciální tkáně jsou schopny nejen remodelace svojí struktury, ale také kontrakce a relaxace podobně jako hladká svalovina. Nadto, díky své bohaté inervaci jsou fasciální tkáně nejrozsáhlejším senzorickým orgánem. Právě předpětí těchto struktur a přenos změn mechanického napětí (mechanotransdukce) v jejich 3D uspořádání dělá z fasciálních tkání největší zdroj informací o poloze, pohybu a mechanickém zatížení měkkých tkání pohybového aparátu, neurálních i viscerálních struktur. Snahou příspěvku bude upozornit, že právě plasticita fasciálních tkání spolu s neuroplastickými změnami hraje zásadní roli v konverzi akutní myofasciální bolesti v bolest chronickou. Bude diskutován vliv různých terapeutických postupů, které zasahují do těchto mechanismů.
MUDr. Hubert Čížek
Zkušenosti z TCM, pohyb a Ijing
Petr Gažák
Pohled na klienta (pacienta) jako učitele a zdravého člověka
(podrobný obsah)
Snaha lékaře vidět každé tělo jako dokonalé a schopné sebeléčebných pocesů v jakémkoliv rozsahu. Přijmutí faktu, kdy lékař nebo terapeut není tím, kdo pacienta vyléčil, nýbrž jen spustil reakce jeho těla na vyléčení. Vidění této skutečnosti v rovině ega a duše (duše - charakterové dispozice člověka). Následná snaha nalezení příčiny nemoci v rovině tělesné nebo psychické pomocí různých léčebných směrů.
RNDr. Pavel Hulva, PhD.
Ecce Homo - opice nahá, zabijácká a domácí
(podrobný obsah)
Evoluční biologie umožňuje pomocí multidisciplinárního přístupu rekonstruovat průběh evoluční historie a mechanismy, které se uplatňují při růstu stromu života. Interpretace funkcí jednotlivých znaků současných organismů včetně člověka v kontextu podmínek a účelu, v jejichž souvislosti se vyvinuly, nám dává jedinečnou šanci dozvědět se něco o naší přirozenosti. Tento přístup je zvlášť potřebný v dnešní době, kdy lidský svět posledních několika generací je zcela odlišný od světa tisíců generací předchozích, a intuitivní vysvětlení některých našich vlastností na základě dnešního stavu je často zavádějící. Další cenný vhled můžeme získat pochopením některých mechanismů evoluce, např. její nelinearity (vývoj směrem k člověku neprobíhal přímočaře, ale v rámci košatého „stromu“ příbuzných linií), komplexity (evoluci jednoho znaku nebo orgánové soustavy je třeba chápat v souvislostech s evolucí znaků jiných) nebo „slepoty“ (evoluce není konstruktér ideálních řešení, ale spíše vylepšovatel těch stávajících; v důsledku toho se často můžeme setkat s přechodnými či kompromisními stavy). V přednášce se zaměříme na historii a vývoj ekologické niky naší fylogenetické linie a související evoluci pohybového aparátu, potravních strategií a dalších znaků. Budeme se zabývat evolucí primátů, jejich stromového způsobu života a frugivorie. Podíváme se na adaptivní radiaci rodu Homo. Zmíníme se o možné epizodě vodního či obojživelného způsobu života našich předků a ztrátě srsti. Budeme se věnovat přechodu z pralesů do savan a vzniku komplexu souvisejících adaptací včetně používání nástrojů, specializace na lov velké kořisti a trávení masa a souvislostem s vývojem kognitivních funkcí, nových způsobů sociality a kultury. Dále popíšeme jevy související s šířením člověka z Afriky, pravděpodobným křížením s neandrtálcem, autodomestikací, demografií a lokálními adaptacemi při obsazování kosmopolitního areálu, neolitickou revolucí a nástupem technické civilizace
PaedDr. Antonín Kodet, ND.
Výživa a sebeléčba
(podrobný obsah)
Dr. Kodet bude prezentovat fundamentální koncept hierarchie hojení/rekuperace a její vliv na funkci imunitního systému, interních orgánů a žláz s vnitřní sekrecí při budování motorických kapacit, schopnosti hojení a prevenci zranění a onemocnění. Tento koncept nelze opomíjet při zvyšování výkonu, překonávání stagnace, prevenci a léčbě chronických zranění či nemoci. Východiskem konceptu je fakt, že tělo má značnou rekuperační a sebehojící schopnost, ktera je zavislá na faktorech jako zdravotní a psychický stav, kapacita vnitřních orgánů a žláz. Tato schopnost a celková hierarchie hojeni může být pozitivně ci negativně ovlivněna použitím přírodních léčiv a léčebných metodologií, supresivní léčbou, tréninkovou filosofií, psychologickou přípravou a životním stylem. Tento koncept se používá při léčbě nemocí považovaných za neléčitelné konvenčni medicínou a měl by se stát součástí tvorby krátko a dlouhodobých tréninkových plánů. Pokud čas dovolí, Dr. Kodet naznačí, jak se vyvarovat základních chyb v používání botanických (rostlinných) přípravků, homeopatie, hydroterapie a výživy.
doc. MUDr. Jiří Radvanský, CSc.
Pohled tělovýchovného lékaře
PaedDr. Pavel Švejcar
Posturalita trupu
(podrobný obsah)
Pod termín posturalita řadíme děje a procesy zajišťující držení těla v silovém poli. Společně vytvářejí aktivní reakci organismu na tíhové pole, setrvačné síly a vnější tlak. Pokusím se v přednášce definovat dílčí posturo–motorické komplexy z pohledu zajištění základních vitálních funkcí (lokomoce, dýchání, příjem potravy, komunikace,…). Myslím, že je potřeba už konečně přejít od pseudo funkční Dg., zahrnující prostý výčet změněných vlastností kloubů, svalů a ligáment, k jednoznačnému popsání (v rámci možností…) stavebních prvků posturo-motoriky. Tyto prvky tvoří ucelené (byť dílčí) koordinační komplexy. Cílem je pokusit se o jejich (určitě neúplný) výčet, naznačit jejich (nejen) kineziologický význam a genezi v rámci posturo-motorického vývoje. Zaměřím se na popsání některých variant, jež opakovaně zjišťuji u svých pacientů, jejich teleologický význam a vazby na „prožívání posturo-motoriky“.
doc. MUDr. Mirek Tichý, CSc.
Přirozené pohyby a svalové vzorce kloubů
(podrobný obsah)
Přednáška se týká funkce kosterních svalů při přirozených pohybech. Klinická zkušenost ukazuje, že kosterní svaly kolem téhož kloubu se funkčně nechovají stejně. Některé z nich zřejmě hrají větší roli při lokomoci, jiné jsou významnější pro stabilitu kloubu. Výsledky přehledu literatury ukazují, že: A) každý kosterní sval provádí ve svém kloubu při přirozeném (podvědomém) pohybu kombinaci pohybů současně kolem všech os, které má kloub k dispozici, B) každý kloub lidského těla má svůj typický fyziologický vzorec pohybu, který vychází z pohybů přirozených, jako je například chůze. Tento vzorec se skládá z charakteristické kombinace pohybů kolem všech kloubních os současně. Přitom lze rozeznat fyziologické vzorce flekční a extenční. Je tedy zřejmé, že lidské tělo nevyužívá při přirozených pohybech všechny kombinace pohybu kolem všech os, ale preferuje jen některé z nich. Na základě výsledků rozboru literatury můžeme rozdělit kosterní svaly kolem téhož kloubu na vzorcové a nevzorcové. Vzorcové svaly se účastní především přirozených pohybů, provádějí buď flekční, nebo extenční vzorec kloubního pohybu a je možné je označit jako svaly převážně lokomoční. Nevzorcové svaly provádějí některý pohyb z flekčního vzorce a jiný ze vzorce extenčního. Brání tedy vychylování kloubu všemi směry pohybu. Jejich hlavní funkcí je stabilizace kloubu.
PaedDr. Petr Tlapák, CSc.
Posilování a tradiční čínské cvičení jako prevence a léčba
(podrobný obsah)
Nejprve budou uvedeny negativní vlivy neadekvátního cvičení. Např. nevhodné posilování břišních svalů jako zdroj bolesti zad, upažování vzad s přibližováním lopatek jako důvod změn držení hlavy a ramen, veslování s nádechem do hrudníku jako důvod „vypadnutí“ hlubokých svalů zad. Dokonce několikaleté nadechování dolů do břicha a podsazování pánve může zřejmě dopomoci k vyhlazení bederní lordózy. Pozitivní vlivy cvičení budou nejprve uvedeny na jednotlivých případech, poté bude předložen pokus o zařazení cvičících a cviků do skupin a nakonec budou zkušenosti zobecněny. Východiskem předložené koncepce je centračně- stabilizační pojetí vycházející z vývoje člověka. Hypotézy o možných změnách řídících mechanizmů v CNS a dalších oblastech budou vysloveny s cílem aktivovat diskusi. Předložené ilustrace cviků se budou odehrávat nejen v posilovně. Při práci s pacienty kliniky klademe důraz na domácí cvičení např. s pomocí veřejí a dveří, u pracovního stolu, s kuchyňským a jiným dostupným náčiním včetně gumových pásů a míčů. Stále více se ukazuje vhodné použití prvků z tradičních čínských přístupů, qi gongu a tai ji u tzv. vertebrogenních i ostatních pacientů (např. bolesti kolen, zápěstí). Na základě zkušeností s pacienty se zdá, že jich stále více přistupuje na tzv. alternativní pojetí nejen cvičení, ale na způsob uvažování vůbec. Na závěr přednášky budou proto zmíněny konkrétní případy, kdy např. cvičení na ledviny zlepšilo stav kolenních kloubů či zcela odstranilo několik let trvající bolesti hlavy.