Nejdůležitějším stabilizátorem lopatky je pilovitý sval přední. Začíná na žebrech (jeho začátky jako "zuby" či listy pily můžete dokonce u štíhlejších lidí vidět, když vzpaží) probíhá po zevní straně hrudníku a končí na vnitřní části lopatky. Udržuje lopatky ploše u hrudníku ("přilepuje" lopatky k zadní části žeber) a pohybuje lopatkami od páteře. Tento sval můžete na těle znázornit: položíte partnerovi ruce po stranách hrudníku tak, zápěstí že leží na lopatce a roztažené prsty končí na žebrech. V těchto místech, po stranách hrudníku, na žebrech, také končí šikmé svaly břišní (spojují pánev s hrudníkem). Hlavně vnitřní šikmý sval břišní se podílí na stabilizaci beder tím, že svým napětím (spolu s ostatními svaly, např. příčným svalem břišním) produkuje nitrobřišní tlak. Pokud je bederní páteř ve fyziologické poloze je během zvýšení nitrobřišního tlaku zapojována svalovina kolem pasu, jako opasek – a to nejen na břišní straně, ale i na zádové. Když fixujeme lopatky, aktivizujeme nejen pilovitý sval přední, ale i ostatní svaly zad – např. široký sval zádový, vytvářející na zadní části žeber pevnou oporu. Hrudník se při fixaci lopatek stává pevnějším a proto i šikmé břišní svaly v něm nachází větší oporu. Přínos pro fixaci beder už je jasnější: pevná opora pro šikmé břišní svaly zvyšuje účinnost jejich práce, možnost zvýšení jejich spolupráce se svaly na zádech (zde se jedná hlavně o hluboké svaly u páteře). Fixaci lopatek si vyzkoušejte např. při dřepech s činkou: při držení žerdě činky se snažte dávat lokty svisle k zemi. Dojde tím ke zvýšení napětí svalů kolem lopatek a následně se lépe sepne celý "opasek kolem beder".
Více informací o posilování najdete v knize Tvarování těla